Co vidíme a co si o tom myslíme, bývají často docela odlišné věci. Když domů přijde unavená maminka a hned na chodbě ji vítá rozházené dětské oblečení a polovysypané aktovky na zemi, může být naštvaná a říct si: „Takový binec! To je hrůza!“. Když do stejné situace přijde domů její další potomek, nechá ho stav chodby zcela klidným. Ačkoliv vidí to, co máma, zažívá vnitřně třeba radost, že už je ze školy doma.
Může za maminčino naštvání nepořádek na chodbě? A pokud ano, proč stejná situace vede u jiného člověka k radosti? Příčinou našich pocitů totiž nejsou věci a lidé okolo nás, ale to, co si o nich myslíme, a jestli je vidíme jako něco, co náš život dělá lepším či horším.
CVIČENÍ
Abychom si lépe uvědomili, co skutečně vidíme, slyšíme a vnímáme, a co se nám pouze honí v hlavě, můžeme pravidelně dělat toto cvičení.
- Zapište si situaci, kdy někdo udělal něco, co se vám nelíbilo, nebo nastala situace, která pro vás byla nepříjemná.
- Zapište, co konkrétně ten člověk udělal nebo řekl, nebo co konkrétně se stalo (tedy: Co by viděla kamera? Místo, čas, popis situace, doslovná citace.)
- Co jste si o tom člověku nebo o té situaci mysleli? Jak jste je hodnotili? Jak jste situaci interpretovali? Co se vám honilo v hlavě?
- Co jste si mysleli sami o sobě? Jak jste se sami hodnotili?
Aby se vám lépe pracovalo, můžete si stáhnout tento pracovní list.
