Empatie léčí

Říká se, že empatie má léčivou moc. Když nás někdo vyslechne, často se nám velmi uleví. A tato úleva nám do tíživé situace přinese nový pohled a energii se s ní vypořádat.

Kdy zažíváme empatii?

  • Když nás někdo skutečně poslouchá a dává nám svou plnou pozornost.
  • Když cítíme, že máme prostor a čas plně se vyjádřit bez přerušování.
  • Když cítíme, že druhého zajímá, co mu chceme sdělit.
  • Když cítíme, že druhý chápe, co nám leží na srdci.
  • Když cítíme, že naše pocity jsou v pořádku.

Takové naslouchání ale není vůbec jednoduché. Jsme-li v roli naslouchajícího, můžeme (v dobré víře) na sdělení druhého člověka reagovat značně neempaticky.

Například:

  • Poskytovat (nevyžádané) rady („A zkusil jsi už…?“)
  • Posuzovat, hodnotit („Myslím, že bys měl raději….“ „Možná, že jsi neměl….“ „Asi jsi trochu přecitlivělá.“)
  • Zlehčovat nebo sdílet vlastní příběh („To nic není, to já….“, „Jo, to se mi taky stalo…“ )
  • Sympatizovat („To máš pravdu, ten tvůj šéf je ale blbec.“)
  • Utěšovat („Nebyla to tvoje chyba“)
  • Litovat („Ale ty chudáčku…“)
  • Povzbuzovat („Vzmuž se!“, „Buď statečný.“)
  • Doptávat se na detaily („A jak dlouho už….“, „A kolik to bylo…“)
  • Vysvětlovat, obhajovat se („Já bych zavolala, ale…)
  • Opravovat („Tak to nebylo.“ „Na tom jsme se ale nedomluvili.“)

Mnoho z těchto reakcí pramení z dobré víry a potřeby druhému pomoci. Ale pomáhají skutečně?

Zkuste si sami vzpomenout, kdy naposledy vám někdo naslouchal skutečně empaticky a jak jste se přitom cítili. A kdy naposledy jste někoho vyslechli tak, že vám řekl: „Děkuji, moc se mi ulevilo, když jsem ti to mohl všechno říct.“