Ona potřebuje, aby ji někdo vyslechl, aby se mohla svěřit a dostala ze sebe ven své trápení. On předpokládá, že je potřeba situaci, se kterou se mu ona svěřuje, vyřešit. A tak nabízí dobře míněné rady. Nejen, že jí tím nepomůže, ale situaci může ještě zhoršit. Protože ona nepotřebuje radu, potřebuje empatii.
Co se děje? Každý z nich je v jiném konverzačním kontextu – ona ve „sdílení“ a on v „problem solvingu“. Jde o častou situaci, která může stát za vznikem mnoha nedorozumění i konfliktů.
Co s tím? Všímejte si, v jakém kontextu si myslíte, že se vaše konverzace odehrávají. Můžete tím předejít mnoha napjatým situacím.
Zjednodušeně můžeme mluvit o celé řadě konverzačních kontextů:
- Small talk – povídáme si, aby řeč nestála, tlacháme o počasí, o vaření….
- Sdílení – svěřujeme se se svými radostmi a starostmi, očekáváme empatii
- Operativa – řešíme, co kdo a kdy udělá, jde o organizační rozhovory
- Problem solving – snažíme se hledat řešení pro naše problémy, potřebujeme radu
- Konflikt – každý chceme něco jiného a hledáme cestu, jak být spokojení
- Péče o rány – vracíme se k minulým zraněním, snažíme se porozumět pocitům a potřebám, které stály za situacemi, které pro nás byly těžké nebo zraňující
- Plánování, sny, vize – bavíme se o tom, kam směřujeme, jaké jsou naše životní plány, o čem sníme do budoucna
- Ocenění, vyjádření vděčnosti – vyjadřujeme, jak konkrétní činy nebo slova toho druhého přispívají k naší spokojenosti
- „Jak se ve vztahu máme a kde jsme?“ – povídáme si o tom, jak jsme aktuálně ve vztahu spokojení, kde na naší společné cestě jsme a mluvíme o tom, jestli jdeme v souladu či nikoliv
- Flirtování
- Vyjednávání
- a další…
Poděkování
Za toto shrnutí konverzačních kontextů děkuji Ondrášovi Přibylovi a jeho kurzům nenásilné komunikace.
