Proč není dobré vyhýbat se konfliktům

Pokud já chci A a někdo jiný chce B, můžeme mluvit o konfliktu. Mnoho lidí se konfliktům vyhýbá. Mají z nich strach. Bojí se odmítnutí. Bojí se samotného procesu konfliktu. Raději sami sebe omezí, nějak se zapřou, nepostaví se sami za sebe, jen proto, aby se „nemuseli hádat“. Proč?

Obvykle za naším strachem z konfliktů stojí minulé zkušenosti. Možná jsme v dětství viděli, že konflikty mohou být nepříjemné. Že někdo musel ustoupit, i když to pro něj bylo bolestné. Že někdo raději mlčel, než by riskoval násilí. Že někdo prosadil své řešení na úkor druhých. Že konflikty vedly k rozvratu vztahů, smutku, agresi či rezignaci.

Doma ani ve škole nás obvykle neučili, jak řešit konflikty a neshody. Nemáme tak žádný návod, a tedy ani jistotu, že konflikt zvládneme tak, abychom si vzájemně neublížili.

A tak se v našem životě mohly ustálit například tyto vzorce:

  • „Klidně teď ustoupím, je to jen maličkost.“
    … jenže, co když si tohle říkáme opakovaně? Co tím sami sobě říkáme? Záleží vůbec na našem názoru? A znáte to – stokrát nic umořilo osla. Maličkosti se nakupí a jednoho dne to prostě bouchne. Pak možná uslyšíte sami sebe říkat: „Já ti vždycky ustupuju!“
  • „Nikdy se nehádám.“ nebo „Nikdy se nehádám s určitým člověkem.“
    … znamená to, že se vždycky dobře domluvíte na oboustranně výhodném řešení? Anebo se spíš do konfliktů nepouštíte, protože nevěříte, že je zvládnete? Zdravé konflikty jsou dobré – umožňují nám řešit situace dříve, než dojde ke krizi.
  • „Nedokážu dořešit konflikt až do konce.“
    … sice něco vyřešíte, ale není to dotažené do konce, není to dořešené pro vás nebo pro druhou stranu. A opět se situace kupí, až jednoho dne vše vyeskaluje.
  • „Nevím, co vlastně v konfliktu chci nebo nevím, jak zjistit, co chci.“
    … takže možná přijmete řešení, se kterým nejste dodatečně spokojení. Ale to už je pozdě. Když nevím, co chci, nemohu si o to říct.
  • „Beru na sebe odpovědnost za pocity jiných.“
    …a vyčítáte si, že se někdo kvůli vám a vašim požadavkům cítí špatně. Tak to ale není. Váš požadavek může spustit nějakou reakci v druhém člověku. Vy ale nejste za tuto reakci zodpovědní.
  • Otevírám s lidmi „emocionální účet“.
    … a říkáte si, že jednou ustoupíte vy, podruhé zase oni. Když se tak nestane, jste naštvaní, protože jste očekávali splnění nějaké morální povinnosti. Ale opravdu chcete, aby lidé jednali ze strachu a povinnosti? Anebo byste byli raději, kdyby vám vyšli vstříc s radostí?
  • „V konfliktu se sice prosadím, ale později lituji svého chování.“
    … křičeli jste? Obviňovali druhé? Vydírali je? Důvodem možná bylo velké emoční vypjetí a chybějící „návod“, jak konflikt dobře zvládnout. Obě strany pak cítí bolest a v budoucnu se možná budou konfliktu vyhýbat, aby se ochránily .

Z těchto a mnoha dalších důvodů je moudré investovat čas a energii, abychom se naučili zvládat konflikty a neshody dobře. Jednou z cest je metoda nenásilné komunikace, která nás učí, jak komunikovat bez posuzování, hodnocení, zloby či agrese. Ukazuje, jak najít cestu, jak uspokojit potřeby a respektovat hodnoty všech.

Použitý obrázek: Love photo created by yanalya – www.freepik.com